Domy a pokoje jsou metaforou pro lidi. Tyto schránky bez oken a bez dveří, které ti občas nečekaně povolí do sebe vstoupit, jsou ve stejnou chvíli pohodlnou domácností i vězením bez úniku. Člověk lehce ztratí sám sebe, zabydlí-li se v někom druhém. Milovník lehko zapomene na svou vlastní krásu, ztratí - li se v kráse miláčka. Tot' je však noční můrou moderního člověka. Nebot'všichni sami sebe milujeme nadevše na světě a v naší postmoderní společnosti - všichni strháváni vírem individualismu - máme proto nesnesitelný strach ze zodpovědnosti, lásky, vztahu a vazby. Tedy také jinak: ze závazku. Láska se tak stává svazující a způsobuje úzkost. Úzkost z konce lásky i úzkost z toho, že konec nikdy nebude. Hrůzu ze ztráty - jak sebe samotného, tak svého milého.
K naší smůle je však i samota naším hrůzným nepřítelem. Proto dnešní člověk neustále utíká. Z jednoho domu do druhého. Boří jednu lidskou schránku za druhou, jedno srdce za druhým. Především však ničí sám sebe.
Pracovala jsem se symboly zdí, místností a domů. Jsou to věci, které nás umisťují na určité místo a poskytují nám ochranu před vnějším světem. Nacházíme v nich bezpečí a klid, vytvářejí útulný a teplý prostor, do kterého se můžeme vždy vrátit. Dům může představovat právě milovanou osobu, ale i místo nebo třeba aspekt nás samých. Avšak po nějaké době života za těmi zdmi se člověk může začít cítit omezený. Je to, jako by dům najednou neměl dveře, jakoby z útulného pokojíčku zmizely okna a únik se stal zdánlivě nemožným. Zůstane jen strohá vzpomínka na svět za těmito zdmi. Pokud se nyní nevysvobodíme, riskujeme, že v našem hranatém domečku zešílíme.
Dům je místo, na které jsme si až příliš zvykli, a začínáme se v něm cítit příliš pohodlně. Bezpečné prostředí se může rychle změnit ve vězení. Najednou nevíme, jak utéct a zda je vůbec útěk možný. Vzniká touha odejít, možná prostě proto, že nemůžeme. Začínáme být zvědaví, co se skrývá venku, za hranicemi.
Malby vyobrazují okamžiky z příběhu člověka, který se ocitl v takové situaci a snaží se z ní vymanit. Nakonec však stejně každý znovu hledá domov, venku je zima.
Dům však nemusí být domovem. Domov nemusí být domem. Domy jsou pouhé prostředky. Domov i láska jsou především v nás.
2022–2023
akryl na sololitu
1.
Dům bez oken, 2022, akryl na sololitu, 50 × 35 cm
Dům bez oken, 2022, akryl na sololitu, 50 × 35 cm
2.
Okno bez domu, 2022, akryl na sololitu, 40 × 30 cm
Okno bez domu, 2022, akryl na sololitu, 40 × 30 cm
3.
Pokoj bez dveří, 2022, akryl na sololitu, 60 × 40 cm
Pokoj bez dveří, 2022, akryl na sololitu, 60 × 40 cm
5.
Nestabilita v domě na nožičkách, 2022, akryl na sololitu, 80 × 60 cm
Nestabilita v domě na nožičkách, 2022, akryl na sololitu, 80 × 60 cm
4.
Dveře bez pokoje, 2022, akryl na sololitu, 60 × 40 cm
Dveře bez pokoje, 2022, akryl na sololitu, 60 × 40 cm
6.
Poslední panák absintu, 2022, akryl na sololitu, 40 × 30 cm
Poslední panák absintu, 2022, akryl na sololitu, 40 × 30 cm
8.
Procitnutí, 2022, akryl na sololitu, 35 × 50 cm
Procitnutí, 2022, akryl na sololitu, 35 × 50 cm
9.
Konec kruhu, začátek kruhu, 2022–2023, akryl na sololitu, 70 × 50 cm
Konec kruhu, začátek kruhu, 2022–2023, akryl na sololitu, 70 × 50 cm
7.
Rezignace nebo boj?, 2022, akryl na sololitu, 80 × 60 cm
Rezignace nebo boj?, 2022, akryl na sololitu, 80 × 60 cm