Malby spolu s esejí ilustrují mé neustálé bádání po domově. Bádáním jest cesta, jenž je jak fyzická, tak myšlenková. Je to cesta, po které se vydávám opakovaně, avšak nikdy nedosáhnu kýženého cíle. Cesta představuje dlouhé chvíle v horách, možná míle, kdy hledám místo, kde bych mohla složit hlavu. Místo, na kterém je zem rovná a měkká a kde mi ráno na hlavu nešlápnou krávy. Tak hledám ono fyzické místo během svých cest a putování.
Putování se mi tak stává velkou inspirací, možná právě proto, že jest přímou metaforou mých cest myšlenkových. Cest myšlenkových, jenž mě zavádí k hlubokým úvahám o smyslu světa a významu vlastní existence. O svobodě a úzkosti, kterou s sebou svoboda nese. O svobodě, která je omezena hranicemi domova.
Na cestě nacházím spoustu domovů, jsou to místa, která už nikdy neuvidím. Jsou to lidi, které už nikdy nepotkám. Seznamuji se sama se sebou, se svou myslí a s tělem, které splyne s hlínou a pak už nebude. Se světem, který mě miluje a až naposled vydechnu, zmizí.
Každý pelíšek, ve kterém si kdy ustelu, zavane sníh. Každý domov si člověk vypůjčuje a zase ho vrací.
Odpovědi na svou samotu, na marnost a absurditu světa a své vlastní existence nacházím ve vnímání sebe samotný v kontextu s krajinou. V přiblížení se k přírodě. Jen v kontextu dává umělecké dílo smysl. A tak se pro moment smiřuji s jednoduchou odpovědí na mé otázky o svém místě, identitě a významu. Jsem člověk, žena, dítě. Domov je mé tělo, má hlava, dobří lidé okolo mě, příroda, planeta, vesmír. Je to tu teď. Nic víc v onu chvíli vědět nepotřebuji a tak pod širým nebem, v “pětihvězdičkovém hotelu” v klidu usínám.
2024
olej, olejové pastely, tužka, barevné tužky na plátně/sololitu
různé rozměry
45 × 35 cm
55 × 60 cm