Semestrální práce zimního semestru 2025
Stáž v Ateliéru Kresba–Akademie Výtvárných Umění v Praze
vedení: MgA. Alice Nikitinová, doc. MgA. Matěj Smetana Ph.D
olej, olejové pastely, tužka, barevné tužky na plátně/sololitu
různé rozměry
2024–2025
Foto: Radek dětinský, Filip Kartousek
V přírodě si připadám úplně opravdově. Je to místo, kam se ráda vracím, v ní vím kam patřim. Cítím v ní, že je všechno jak má být, že všechno dává smysl, že jsem tak akorát velká, jen se nadechuju a vydechuju, vím že žiju a že umřu. Není nic víc, nic míň. Je to hrozně příjemný.
Když koukám na město, vzpomínám na to, co to je být člověkem. Člověk je v první řadě zvíře, zvíře jako každý jiný. Člověk je příroda, vzniká a zaniká. Vůbec na něm nesejde a přitom je neodmyslitelnou součástí celku. Ale člověk má navíc jednu základní vlastnost: urputnou potřebu po sobě něco zanechat.
Člověk chce být vidět. Tak na světě už není jedinej kousíček přírody, kterej by jim nebyl ovlivněnej a když vidím ty obří domy a obří svíticí města, říkám si: Potřebujeme to vážně všechno? Koukám se na všechny ty zdi, který definujou co je čí, co se smí a nesmí a vnímám, že příroda - která tím vším je - v tom nemá absolutně žádné slovo. A ikdyž prý neumí mluvit, slyším ji křičet: Člověk je hajzl! Člověk mě krade, člověk mě ničí! Já nejsem ničí!
Přemýšlím znova nad tím, kdo je člověk a vím, že i já jsem jedním z těch hajzlů a říkám si, že jsem zároveň i přírodou. Jenomže když uvažuju proč to všechno člověk dělá, dochází mi, že je to vlastně hezký. Za tou zdí vidím práci, velkou spoustu práce a vůle. A za tím městem, vidím domy a lásku, lidi, kteří staví domy, aby mohli dělat rodiny a zakládaj firmy na nesmysly, aby mohli vydělávat peníze, aby mohli pečovat o své blízké. Člověk přeci neni ničitel, člověk je tvůrce, nebo ne?
A tak jsem rozpolcená, když pohlížím na všechny ty ozvěny člověka, který v přírodě zní. A přemýšlím, jestli je domov v tý přírodě, kam se tak ráda vracím a nebo v tom městě, kam se musím vracet, abych si koupila chleba.
Ale vím jedno, že za všemi těmi městy, zdma a lidma. Za vším tím smogem, světlama, smradem a spěchem, stojí člověk. Čistý, nevinný člověk, který hledá domov.