Tyto obrazy, které jsem se zpětně rozhodla zařadit do série, jež nazývám Zhmotnění, jsou jedněmi z mých prvních maleb. Do rukou se mi dostávají barvy a tak bez uměleckého vzdělání, však plná emocí, které chtějí ven maluji své první obrazy. Už zde se utváří můj zájem o člověka, lidské emoce a myšlenky a vazby mezi lidmi. Expresivně zbarvená těla s fauvistickým nádechem jsou personifikací různých vnitřních pochodu a pocitů. V mých prvních obrazech ještě nijak nepřemýšlím nad rolí diváka. Svou tvorbu v té době beru především jako sebereflexi a jakýsi únik, možná i proto, že se odehrává z velké části v období Covidu. Zároveň tak i v období mého dospívání. Tak ve mně vznikala hutná úzkost, kterou jsem měla ve zvyku vnímat jako významnou součást lidské existence. V té době mě zajímá existencionalismus, absurdismus a jakási hra protikladů. Svůj první popis své tvorby tak zakončuji větou: ‚‚A tak příliš malým štětcem na příliš velké formáty maluji duši, kterou nevěřím, že mám.” Věta je stále aktuální i když dnes už mám i větší štětce.
Často jsem malovala na recyklované materiály, jako jsou například krabice od pizzy, dveře od skříně a různé vyřazené desky. V malbách jsem záměrně kombinovala různá často skličující témata s veselými barvami, čímž jsem chtěla prezentovat svůj tehdejší pohled na svět. Chtěla jsem poukazovat na to, že i ve světě, který postrádá smysl a kde se zdá, že úzkost zaujímá hlavní místo, můžeme ve svých životech stále vytvářet krásno, užívat si ho.
2019–2021
olej/akryl na sololitu/dřevě
různé rozměry
85 × 60 cm
32 × 32 cm